„Černé zlato“ - hlavní determinant konfliktu v Súdánu

 „Černé zlato“ - hlavní determinant konfliktu v Súdánu

Bc. Jana Brodská, africká studia

Súdánská republika jako jednotný federativní stát zaujímala až do ledna 2011, kdy se uskutečnilo referendum o nezávislosti Jižního Sudánu, první místo v žebříčku afrických států dle rozlohy. Vyjádření obyvatel Jihu pro vznik nového nezávislého afrického státu změnilo nejen rozlohu země, ale především politickou a ekonomickou situaci v této oblasti. Historie 20. století se stala svědky dvou vnitrostátních konfliktů -  v letech 1955 - 1972 a 1983 – 2005. Obě občanské války bývají charakterizovány jako střet národních a náboženských entit – arabské a muslimské části obyvatel žijících na severu země pod centrální autoritativní vládou prezidenta generála Al Bašíra a „černého“ jihu s animistickým či křesťanským vyznáním s vlastní vládní reprezentací. Generalizace konfliktu do etnické a náboženské roviny však přináší zjednodušení celého problému. Tento článek se zabývá jiným pohledem na podstatu konfliktu, jež jej staví do mnohem problematičtější roviny ovlivňující nejen stabilitu celého regionu, ale přenáší se i do světové ekonomiky, regionálních a mezinárodních vztahů.

            V roce 2005 byla v Nairobi podepsána mírová dohoda mezi vládou Republiky Súdán a zástupci Jihu, Súdánským lidovým osvobozeneckým hnutím (Sudan People´s Liberation Movement – SPLM) a Súdánskou lidovou osvobozeneckou armádou (Sudan People´s Liberation Army – SPLA), jež měla zajistit stabilitu a bezpečnost ve státě. Jih získal stupeň autonomie na dobu následujících šesti let s podmínkou, že po uplynutí této lhůty se bude konat referendum o odtržení a vytvoření samostatného Jižního Súdánu, čímž by bylo státu vráceno původní uspořádání z doby koloniální nadvlády Velké Británie, která Súdán spravovala jako dvě nezávislé jednotky.[1] Křehký mír však netrval dlouho a napětí se mezi severní a jižní části pokračuje dosud.

            Jak již bylo řečeno, prvotní dojem z etnicko-náboženského konfliktu narušuje několik důvodů. Podstatu kontinuálního konfliktu je třeba hledat v jiné rovině – v boji o zdroje. Klíčovou roli v súdánské ekonomice hraje těžba ropy a její export. Súdán disponuje významným ropným bohatstvím, zaujímá pátou pozici v přehledu největších exportérů ropy v  Africe, čímž se řadí mezi přední producenty a dodavatele ropy největším ekonomikám světa. Expanze těžby ropy zahájená po ukončení konfliktu v roce 2005, umístění většiny ropných ložisek na jihu země, příjmy z exportu, úzké vazby na ropné společnosti a spolupráce s Čínou hrají důležitou roli v súdánské ekonomice a právě tyto jmenované důvody ovlivňují politiku centrální vlády vůči separatistickým snahám Jihu. Ztráta přístupu k „černému zlatu“, jistým finančním zdrojům a významné pozice v globální ekonomice představují primárními faktory přinášejícími destabilizaci Súdánu a původní etnicko-náboženský motiv konfliktu byl odsunut do pozadí. Závislost súdánské ekonomiky na ropě tak přináší zcela jiný rozměr a řešení konfliktu se tak stává mnohem problematičtější, než se na první pohled zdálo.

            S těžbou ropy souvisí také doprovodné jevy – jsou jimi nárůst populace a porušování lidských práv v oblastech těžby ropy na hranici mezi Severem a Jihem. Zvyšující se porodnost způsobuje nárůst populace, čímž se snižuje socioekonomická úroveň obyvatel a stát není schopen obstarat obživu pro stále zvyšující se počet obyvatel je nedostačující. Námitka v podobě významných příjmů z exportu ropy je sice oprávněná, nicméně jejich přerozdělení centrální vládou je více než problematické. S porušováním lidských práv velmi úzce uprchlictví civilního obyvatelstva, které se v důsledku neutichajícího konfliktu obává návratu zpět a preferuje spíše únik do sousedních zemí. Problematika uprchlictví narušila vztahy se sousedními africkými státy, jež plně pociťují dopad konfliktu z vnějšku. Již tak vážnou situaci zhoršilo rozhodnutí Al Bašíra o blokádě pomoci ze strany OSN a nevládních humanitárních organizací, jejichž cílem bylo zajistit potravinovou pomoc do postižených oblastí. Porušování lidských práv a kritická situace v oblasti výživy tak dostaly zcela jiný rozměr. OSN a Vysoký úřad komisaře OSN pro lidská práva začaly zneklidňujícímu stavu přikládat stále větší pozornost a varovaly před obviněním Al Bašíra ze zločinů proti lidskosti a válečným zločinům. Tuto skutečnost, zejména v souvislosti s konfliktem v Dárfúru, později potvrdil také Mezinárodní trestní soud vydáním dvou mezinárodních zatykačů na autoritativního vládce severního Súdánu, generála Al Bašíra z důvodu genocidy, válečným zločinům a zločinům proti lidskosti.[2] Po uskutečněném referendu v lednu 2011 a následném úspěšném vyhlášení nezávislého státu Jižní Súdán ustavila OSN novou misi v republice Jižní Súdán pod názvem „UN Mission in the Republic South Sudan“ za účelem dohlížet mimo jiné také na realizaci humanitární pomoci a dodržování lidských práv.[3]

Referendum uspořádané v lednu 2011 se stalo mezníkem v súdánské historii. Kladné vyjádření 98,8% voličů pro odtržení Jihu od Súdánu přineslo dlouho očekávanou nezávislost a vznik nového afrického státu Jižní Súdán, jehož nezávislost byla vyhlášena 9. července 2011.[4] Dle událostí probíhajících po tomto datu se zdá, že se do jisté míry opakuje situace po podpisu mírové dohody v roce 2005 a ani nyní neexistuje jistota klidu, stability a bezpečí. Od června nadále přetrvávají spory o ložiska ropy v oblasti Jižního Kordofanu a Modrého Nilu a pokračuje oboustranné obviňování z pokračujícího násilí. V blízké budoucnosti se zřejmě situace neuklidní. Potvrzením je poslední zpráva o dalším útoku Severu, tentokrát na uprchlický tábor Unity v Jižním Súdánu. USA útok odsoudily, doporučili jihosúdánské vládě distancovat se od odvety a vyzvaly obě súdánské strany k obnovení jednání s cílem uklidnit situaci a zastavit eskalaci násilí. Jižní Súdán i přes tento apel vydal prohlášení o zvažované invazi, čímž by se situace vyhrotila a zřejmě by došlo k obnově tentokrát již mezistátního konfliktu. Je zřejmé, že ropné bohatství je klíčovým faktorem ohrožujícím stabilitu v oblasti. Tato skutečnost potvrzuje tezi, že podstata konfliktu spočívá v ekonomické rovině. Příjmy z ropy zaujímají první místo ve státních rozpočtech a jakákoli změna ovlivní ekonomiku obou států. Toto vysvětluje negativní postoj prezidenta Al Bašíra k samostatnosti Jihu, jelikož jeho odtržením se sníží objem těžby ropy a úměrně také výnosy. A nyní se jeví jako relevantní dotaz - není lepší redukovat příjmy autoritativnímu režimu prezidenta Al Bašíra, které zřejmě slouží k  podpoře režimu a ovlivňují konflikty v dalších částech země a přesunout je novému chudému africkému státu, který potřebuje zajistit ekonomickou obnovu a rozvoj? Odpověď se zdá být zřejmá, nicméně skutečnost tak jednoduchá není. Vzhledem k pokračujícímu napětí lze konstatovat, že vyřešení konfliktu je dlouhodobou záležitostí a dokud nebudou vyjasněny záležitosti týkající se „černého zlata“, svět bude i nadále svědky vzájemného obviňování a ozbrojených střetů. V případě, že si obě znepřátelené strany neuvědomí vzájemnou potřebu a nebudou schopné usednout k jednacímu stolu a nalézt společný konsenzus, mír bude i nadále cizím pojmem. Otázkou zůstává, zda se tento učebnicový příklad mírového jednání setká s kladnou odezvou. Až budoucnost ukáže, zda představitelé obou vládních reprezentací dokázali zaujmout zodpovědný postoj a vést spolu dialog vedoucí k řešení konfliktu mírovou cestou až do úspěšného konce.

Prameny a literatura

Gordon, April. A. a Gordon, Donald L. 2007. Understanding Contemporary Africa. Colorado: Lynne Rienner Publishers. Inc.

Heidelberg Institute for International Conflict Research. 2010. Conflict Barometr 2010. Heidelberg: Heidelberg Institute for International Conflict Research.

Johnson, Douglas H. 2003. The Root Causes of Sudan´s Civil Wars. Oxford: James Currey.

Kváča, Vladimír, Knotková, Vladimíra a Kochan, Jan. 2009. Ropné zásoby v subsaharské Africe. Brno: Tribun EU.

Šlachta, Mojmír. 2007. Ohniska napětí ve světě. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, s.r.o.

Tomeš, Jiří, Festa, David, Novotný, Josef a kol. 2007. Konflikt světů a svět konfliktů. Praha: Nakladatelství P3K.

Tordoff, William. 2002. Government and Politics in Africa. Indiana: Indiana University Press.

Elektronické zdroje:

Central Intelligence Agency. https://www.cia.gov/

Human Right Watch. https://www.hrw.org/.

International Criminal Court. https://www.icc-cpi.int/

Organization of the Petroleum Exporting Countries. https://www.opec.org/.

Southern Sudan Referendum Commission. https://www.ssrc.sd/.

The United Nations. https://www.un.org/.

The United Nations Development Programme. https://www.sd.undp.org/