Když se řekne „Archeologie“

Vážený čtenáři, nečekej definice, ostatně těch jsou plné knihy. Vydejme se společně po stopách jedné hubené milenky, aby se dostalo odpovědi Tvé zvídavé ratolesti, až se jednou zeptá... a co že je to ta archeologie...

Když se řekne archeologie, stavař se drží stolu a musí si sednout... Další peníze na výzkum? Další časové zdržení? Detektorář nechápe, proč že si nemůže zarývat lopatu do mohyly, odpočívající ve státních lesích již tisíc let. Student vidí regály plné knih a pravidelně se potýká s nepochopením řidiče autobusu , dobíraje si ho při cestě z praxe nevalnými poznámkami o zahnojenosti jeho úboru, a proč že si pro dělňasy šéf nepošle barkase přímo na pole, student se pro své výzkumové aroma krčí sám na zadních sedadlech. Hrdina Harrison Ford, jakožto Indiana Jones, třímající v paži vítězoslavně zlatý meč, který má nevyčíslitelnou hodnotu a poputuje rovnou do jeho soukromé sbírky, během výpravy za ním uloví tři krásné dívky a zachrání svět, a když ne ten, tak aspoň nějakého toho sirotka. Xena, princezna bojovnice. Herkules, syn bohů. Štětečkáři obléhající kameny pyramid. Poklady ze dna oceánů končící na zaprášených policích depozitářů muzeí.

A teď se podívej očima těch, kterým se z té krásky tají dech... Ti, kteří pochopí, že právě jejich parcela šeptá tajemství let dávno minulých, a že by byla škoda utopit jej v betonu, a umí situaci využít v reklamu z toho, že nechají ve vitrínce část hradeb, či palisád. Ti, kteří chtějí poodkrýt tajemnou roušku minulosti, aby mohli zažít budoucnost, a nedělají vše pro peníze, ale třeba jen pro své děti, anebo jen proto, že je to správné. Ti, kteří s napětím propadli vášni poznání, čekající se špachtlí v ruce, co že ten další centimetr půdy odkryje, pro které je načíst si informace jako pro holčičky vyslechnout si pohádky o princeznách... Ti, kteří neutratí za solárko či posilovnu, protože to vše mají „na ploše“, kde jsou se svými přáteli. Ti, pro které neznamená čas „fastfood“, ale spíš francouzský oběd... Letící nad reliéfem naší Země, pozorujíce tmavých kruhů v obilí bez obav, že by se jednalo o dílo létajících talířů, ale naopak okouzleni kresbou příkopů rondelů. Procházející se po polích s trakařem, z něhož nepípá nepromazané ložisko, ale zabudovaný přístroj geofyzikálních měření... Zastav své kroky a přivoň k zelenajícím se kopcům a zkus si jenom představit, jací lidé tu žili před námi, jak si chodili k řece pro vodu, jak pěstovali obilí a vyprávěli si příběhy o bozích, kteří sužují zem hněvem deště a pak zas plní plástve medem... Málokteří lidé vás pohltí takovou atmosférou, jako Ti, kteří ještě v dnešním světě dělají něco z lásky, a ne pro peníze a moc. Zadívejte se někdy do očí člověka, který tiše obdivuje ty probouzející se kopce, anebo třeba pět tisíc let starou nádobu v muzejní vitrínce, možná, že uvidíte tu jiskru. A ta jiskra je mou odpovědí na otázku, co je pro mě archeologie...  

Vít Prousek

Archeologie