Milan Kozelka - nutnost a možnosti

Ve středu 17.3. se v rámci přednášek LMS centra uskutečnila seance v Cafe 4 s performerem Milanem Kozelkou. Smyslem takovýchto setkání je, dozvědět se něco nového, zamyslet se a posunout hranice svého vědění dál. Věřím, že lidé, kteří se této události zúčastnili, se skutečně zamysleli. Práce Milana Kozelky jsou inspirativní. Snaží se ukázat nový pohled na zažitá společenská dogmata a poukázat na soudobé problémy. Nepojímá umění esteticky, ale jako prostředek, kterým lze něco sdělit, něco ukázat, kterým lze „bojovat“ . V tom je pozoruhodný rozpor celé Kozelkovy  osoby. Když jsem na tu přednášku dorazila, vzbudil ve mně dojem váženého člověka, který skutečně v něco věří a ví, co dělá. Nyní si nejsem úplně jistá, zda-li skutečně v něco věří a zda-li opravdu ví, co dělá.

Stoprocentně stojím za formou jeho uměleckého vyjádření. Možná vám některé jeho práce přijdou pobuřující a nevhodné, ale je potřeba se na věci dívat za všech úhlů pohledu, i z těch, které se nám nelíbí a které jsme naučeni, aby se nám nelíbili. Ale bylo zvláštní sledovat, jak se opírá do všech přítomných i nepřítomných, hospodářských systémů, různých skupin, organizací i neorganizované anarchie.  Lze tohle brát vážně?

Na každé z jeho námitek bylo něco pravdy, ale nic přece není perfektní. Světový mír, fair trade, rovné podmínky pro všechny, slušní politici, kapitalismus jako symbol svobody  s rozvinutou sociální sítí, státy bez schodků rozpočtů a se spokojenými občany, kteří pracují  a v případě nemoci nikdy nečekají u doktora. Ale ani toto není Kozelkův sen. Protože kdyby vznikl tento Neverland, on by se bouřil dál. To je jeho život, bouřit se, bojovat za „svobodu“, proti systému, proti hlavnímu proudu, proti všemu. Jenomže bouřící se Kozelka nic nemění a ani nezmění. Není to hlas z revolučních barikád, který volá „svoboda, rovnost, bratrství“, není to ani vnitřní hlas výkonné či zákonodárné moci, která skutečně může něco měnit. Protože on vlastně nechce nic měnit. Pokud chce člověk měnit, mění. Pokud chce člověk něco sdělit, sděluje. Kozelka nám vzkazuje: „Zamyslete se.“ Ale nevzkazuje nám měňte.

Nezastupuje žádný názor, jen kritizuje všechny možnosti ve jménu svobody. Jenomže svoboda není  v neustálém boji, je i v přijmutí zodpovědnosti sám za sebe a svoje rozhodnutí. A jeho pojetí svobody mu bohužel v mnohém svazuje ruce. Nelimitují ho sice hranice konvencí a společnosti, ale limitují ho  jeho zásady. Jako ostatně každého.

Neustálá kritika k ničemu nevede – nerozvíjí, neukazuje další řešení, neosvobozuje, nemění, jen kritizuje. Pouhá kritika je pasivní a nikam nesměřující. Tomuto druhu umění přece nelze věřit, pokud mu chybí ideál a přesvědčení. Mám se sice zamyslet, ale současně s tím dostávám i vzkaz: „Jakákoliv změna bude taky špatně.“

Lucie Novotná

obor Filosofie