Analýza výsledků prezidentských voleb na Ukrajině

Ne náhodou jsem zaměřila svou pozornost na Ukrajinu. Důvodů bylo hned několik. Za prvé je Ukrajina svázána s Českou republikou tím, že u nás pracuje na 200 tisíc Ukrajinců a další se sem za prací chystají pokud dostanou příležitost (Novák, Martin: 2010). Za druhé, snad každý člověk, který občas kouká na zprávy a sleduje aktuální dění, stihl zaregistrovat, co se během posledních cca dvou měsíců na Ukrajině dělo. A právě toto dění mne zaujalo. Politický vývoj na Ukrajině po rozpadu Sovětského svazu tak trochu připomíná hru „kdo z koho“. Podle teorie cleavages politologa Steina Rokkana zde existuje základní štěpící linie, která zemi rozděluje na západ a východ, respektive na západně orientovanou severní, střední a západní část země a na rusifikovanou a prorusky zaměřenou část na východě.  Státní moc alternuje v rukou zástupců obou táborů.

Prezidentské volby 2004

V prezidentských volbách 2004 kandidovalo několik kandidátů. Představme si dva nejdůležitější. Viktor Juščenko byl v letech 1996 - 1999 guvernérem Národní banky, v letech 1999-2001 ukrajinským premiérem a před parlamentními volbami 2002 vytvořil koalici Naše Ukrajina, která vyhrála volby. Viktor Janukovyč byl v letech 1996 – 2002 gubernátor průmyslové Doněcké oblasti. Od roku 2002 byl premiérem. Od roku 2003 je předseda Strany regionů, má záznam v trestním rejstříku a byl již dvakrát ve vězení.

Heslem Janukovyčovy kampaně bylo „Protože“ a „Janukovyč, náš prezident!“ hlavními barvami kampaně byla modrá a bílá. Viktor Juščenko se identifikoval slovem „Ano!“ za ústřední barvu zvolil oranžovou. Jeho popularita úměrně rostla s počtem mítinků. Problém byl obraz, jaký o Juščenkovi vytvořila provládní média, která ho vykreslila jako radikálního nacionalistu. Juščenko ale využíval různých forem antipropagandy – samolepky, letáky, plakáty nebo pouliční mládežnická představení mládežnických organizací, které měly Janukovyče zesměšnit. Janukovyč podcenil předvolební kampaň a neukazoval se na mítincích – vsázel totiž na podporu státního aparátu a přistup k médiím.

Výsledky voleb byly po prvním kole pro oba protikandidáty vyrovnané, proto Juščenko před druhým kolem zvolil uzavírání spojenectví s dosavadními kandidáty. Janukovyč nové spojence nezískal. Druhé kolo bylo doprovázeno volebními podvody ve prospěch Janukovyče, masivní korupcí a zastrašováním voličů. Po druhém kole tedy nařkla opozice vládu z volebních podvodů, což potvrdila i zpráva mezinárodní pozorovatelské mise (International Election Observation Mission – IEOM). Hned po druhém kole vypukla ve Lvově masová vlna protestů proti výsledkům voleb. Protesty byly spojeny s kulturními akcemi a jednou z vůdčích osobností byla Julija Tymošenková. V reakci na tyto události byly vypsány náhradní volby, které nakonec vyhrál Viktor Juščenko a premiérkou se stala Julija Tymošenková (Gombos, Lubomír: 2005).

Prezidentské volby 2010

Už před prvním kolem prezidentských voleb (17. ledna 2010) bylo jasné, že dosavadní prezident Viktor Juščenko svůj prezidentský post neobhájí a po sečtení výsledků prvního kola se tak i stalo. Do druhého kola proti sobě nastoupili Julija Tymošenková za stranu Blok Julije Tymošenkové a Viktor Janukovyč za Stranu regionů. Janukovyče podporoval i ruský premiér Vladimír Putin, jehož strana Jednotné Rusko sympatizuje s jeho stranou. Volební účast v prvním kole byla vyšší na západě země a celkově dosáhla 67 %. Viktor Janukovyč obdržel 35% hlasů a Julija Tymošenková 25 % zejména ve střední a západní části země.   

Ve druhém kole se nepatrně zvedla volební účast o 2,15 % a to především na východu země – zřejmě proto, že východní část země si chtěla pojistit Janukovyčovo vítězství. Podpora Tymošenkové dosáhla nejvyšších hodnot v oblasti Lvovské, tedy logicky tam, kde před pěti lety vypukla Oranžová revoluce, v jejímž čele stála. Volby nakonec vyhrál Viktor Janukovyč s náskokem 3,5 % hlasů a největší podporu měl v Doněcké oblasti. Před pěti lety by si nikdo ani nepomyslel, že kandidát, který z bitevního volebního pole odcházel coby poražený a ještě s ostudou, se stane dalším, historicky čtvrtým, prezidentem.

V ukrajinském parlamentu navíc ve čtvrtek 11. 3. 2010 došlo k ustanovení nové vládní koalice, protože vládě Julije Tymošenkové byla parlamentem vyslovena nedůvěra. K vyslovení nedůvěry bylo potřeba 226 hlasů, přičemž „proti“ se vyslovilo 243 hlasů. Nedůvěru podpořili všichni poslanci Strany regionů a 41 poslanců z vládního tábora a 7 z nich bylo z vlastní strany Tymošenkové. (Novinky.cz, ČTK: 2010). Jádro nové koalice tvoří Janukovyčova Strana regionů spolu s komunisty a Blokem Volodimira Lytvyna, který byl i ve vládě Tymošenkové a jehož odchod bývalý kabinet položil. Novým premiérem byl zvolen bývalý ministr financí a blízký spolupracovník Janukovyče – Mykola Azarov (Novinky.cz, ČTK: 2010).

Závěr

Nabízí se zde otázka: „Jak mohl člověk, pro kterého volby v roce 2004 dopadly fiaskem a troufám si říci i „národním ztrapněním“, o pět let později prezidentské volby vyhrát? Byli snad občané Ukrajiny už unaveni nenaplněnými sliby prezidenta Juščenka a vlády Julie Tymošenkové vzešlé z roku 2004? Ztráceli tak svou legitimitu? Měla snad na volební výsledky nějakým způsobem vliv i celosvětová ekonomická krize či plynová krize, kdy Rusko zastavilo dodávky plynu na Ukrajinu, kvůli opožděné platbě?

Na všechny tyto otázky lze, dle mého názoru, odpovědět jedním slovem – „ANO“, přičemž odpověď na otázku týkající se plynové krize je lehce diskutabilní. Janukovyčovi vyšlapali cestu k prezidentskému postu sami představitelé Oranžové revoluce, protože namísto plánovaných reforem a zásadních změn se Juščenko s Tymošenkovou akorát rozhádali a během jejich pětiletého funkčního období docházelo k neustálým politickým tahanicím a obstrukcím. Byli zde mimo jiné i dvoje parlamentní volby během jednoho roku. To ani Juščenkovi, ani Tymošenkové neudělalo příliš dobré renomé. Vše jenom zhoršila globální krize, kvůli níž klesla ukrajinská hřivna vůči americkému dolaru na polovinu (Strašílková, Lucie: 2010). Na Janukovyčovo faux pas z roku 2004 se dávno zapomnělo a lidé v něm zřejmě vidí to ono menší zlo, které ve volbách 1999 viděli i v Kučmovi. A nebo, že by se v Janukovyčově pohledu a orientaci na Rusko, zrcadlila naděje na lepší zítřky? To se ještě ukáže. Jisté je ale to, že Ukrajina odvrátí svůj zrak od Bruselu a Washingtonu a zřejmě i od členství v NATO a místo toho obrátí svou pozornost na Rusko, půjde směle kupředu za výhodnějšími smlouvami o dodávkách ruského plynu, za rusifikací v podobě zrovnoprávnění ruštiny s ukrajinštinou a možná i za vytvářením jakési východní aliance s Ruskem vymezující se vůči západu. To vše v čele s kriminálníkem a člověkem, který ani nehovoří plynule ukrajinsky.

Markéta Hejzlarová

Politologie

Zdroje:

Novák, Martin. 8. 2. 2010. Proč zkrachovala oranžová revoluce a kdo je Janukovyč. https://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=660077

Strašílková, Lucie. 8. 2. 2010. Jak se Janukovyč prezidentem stal… https://www.ct24.cz/o-cem-se-mluvi/80349-jak-se-janukovyc-prezidentem-stal/

Novinky 2010. Parlament vyslovil vládě Tymošenkové nedůvěru:  https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/193734-parlament-vyslovil-vlade-tymosenkove-neduveru.html

Novinky 2010. Ukrajina má novou vládní koalici – premiérem je Azarov. https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/194420-ukrajina-ma-novou-vladni-koalici-premierem-je-azarov.html

Gombos, Lubomír. 2005. Prezidentské volby na Ukrajině. In Politologická Revue.