„Kam směřuješ politologie“?

 Jakožto student prvního ročníku politologie jsem přemýšlel jestli mám dostatečné znalosti k napsání odborného článku do studenského časopisu, naštěstí (jak pro koho) moje touha přispět jakýmkoli způsobem převážila nad obavou z nezpůsobilosti , a proto bych Vám chtěl nabídnout můj pohled na určitou část oboru politologie.

Již při prvním zkoumání této vědy mě trochu překvapilo krátké časové období, kterým se politologie zabývá. Již při vymezování pojmů a termínů v politologii mě zarazilo, že téměř veškeré údaje se týkají pouze 20. a 21. století. Na jednu stranu je to pochopitelné, protože politologie jako věda je poměrně mladá a její počátky se datují právě k těmto stoletím, ale na druhou stranu mi příjde zvláštní, že se nenašel téměř nikdo, kdo by zkoumal způsoby vládnutí i v historickém kontextu. Nakonec určité formy vlády existují již od starověku, možná i pravěku a proto mi příjde podivné zkoumat pouze jedno určité historické období, ač je to právě to nejaktuálnější. Předpokládám, že způsob vládnutí rozhodně nebyl shodný v Anglii jako v Českých zemí a už vůbec ne stejný jako na Blízkém východě v sultanátech nebo třeba v Egyptě. Zřejmě by bylo nemožné, nebo velice obtížné zjistit, jak přesně způsoby vládnutí fungovaly, ale přibližný nástin by jistě byl zajímavý. Jaký způsob vlády existoval v Číně po celé dlouhé dynastie, jakou roli měli císaři, jakou provinční vládci, jakou církev, jak se podíleli na způsobu vlády? Je možné tvrdit, že tyto údaje má na starosti historie, ale kdybychom nechali veškeré informace pouze historikům, nebylo by studium politologie zbytečné? Já myslím, že ne. Mě by zajímalo, jaké politické kličky použival španělský král na francouzského, co to znamenalo pro anglického krále, jaké pravomoci měla německé knížata, jak probíhala volba nástupnických rodů? Proč se k moci v Čechách dostal zrovna Jiří z Poděbrad, jak to, že byl tak obratný politik? Někoho možná napadne, “koho to zajímá, už je to dávno“. Politika však vypadala v minulosti dost podobně jako v současnosti. Vždy šlo o to, kdo bude vládnout, s kým a jak se domluví, koho uplatí, s kým se nedohodne a bude muset použít sílu. Politologie minulosti nás může mnohé naučit a díky ní se můžeme vyvarovat chyb, které byly již provedeny. Místo toho je podle mě politologie lehce vytržená z kontextu dějin a stala se z ní pouhá studie demokracie, která je dávána do protikladu nedemokratickým  režimům. Díky politologii se dozvíme spoustu názorů převážně amerických autorů na jejich způsob vlády v demokracii, která je občas proložena autory britskými. Ostatní země buď přijmou jejich způsob formulování politologie, anebo nejsou používány. Tím se, ale bohužel stává z politologie pouze jakási oslava demokracie a to především americká forma popřípadě západoevropská. Přesnou formu vlády například v Nigérii, v Číně, v Indii nebo Indonésii si neumím představit a to přesto, že nás počtem obyvatel značně převyšují. Plně tedy chápu americký pohled na věc a radost zdejších vědců a badatelů, že jsou váženými autory ve všech univerzitách po celém světě, ale na druhou stranu nechápu všechny ostatní, tedy i naše odborníky, kteří vřele a skvěle opakují moudra, která jim předkládají jiní a která občas nereflektují místní podmínky. Zřejmě však i přesto je jednodušší se tyto údaje naučit a používat, než určovat styl vlastní.

Tomáš Petrův – Politologie