Konec separatismu v Baskicku?

Minulý týden se politické křídlo baskické separatistické organizace ETA opět přihlásilo ke slovu. Jeho šéf avizoval definitivní složení zbraní a ochotu přistoupit na mírová jednání s centrální vládou Španělska. Jde ze strany baskických separatistů pouze o populistický tah, který jim má zajistit podporu ve volbách 2011, nebo se Španělsku blýská na lepší časy a násilí v Baskicku po padesáti letech opravdu skončí?

Baskické národní cítění bylo budováno již od konce středověku. Díky určitému stupni autonomie, který Baskové získali prostřednictvím právních norem zvaných fueros, se jim dařilo budovat společné jazykové a kulturní vědomí až do roku 1876, kdy se moci v zemi chopili liberálové (Watson 1996). Ti zrušili veškeré výsady, které si Baskové do té doby nárokovali, a vybudovali silně politicky centralizovaný stát (Horská 2005). Proti jednání liberálů se mezi Basky zvedla vlna odporu, začalo se mobilizovat národní hnutí a díky osobě Sabina de Arany, který stál v jeho čele, se mu dostalo široké podpory veřejnosti. Úspěch baskického nacionalismu na konci 19. století byl završen jeho institucionalizací v podobě Baskické nacionalistické strany (Partido Nacionalista Vasco – PNV), (Muro 2005; Watson 1996).

Další zvrat nastal v roce 1923, kdy byla nastolena diktatura generála Prima de Rivery - veškerá separatistická rétorika byla zakázána a jakákoliv mobilizace občanů, která by mohla vést k pokusu o oslabení centrální vlády, byla v této době nemyslitelná. Krátké období druhé republiky nestačilo Baskům k prosazení jejich cílů, hlasy volající po autonomii byly opět umlčeny. Tentokrát generálem Franciscem Francem. (Kunská 2006; Collins 1997).

Absolutní zákaz baskického jazyka Euskara, potírání baskické kultury a tradic, snaha vybudovat jednotný španělský národ loajální s Francovou vládou – tyto a další restrikce namířené proti Baskům (ale i dalším významným etnickým skupinám žijícím ve Španělsku, např. Kataláncům), se však minuly účinkem. V průběhu 50. let došla zastáncům svobodného Baskicka trpělivost – rozhodli se začít jednat. V roce 1952 se kolem skupinky studentských aktivistů zformovalo hnutí Ekin, které se o sedm let později transformovalo v, nám dnes dobře známou, separatistickou organizaci ETA (Euskadi Ta Askatasuna – Baskicko a jeho svoboda), (Strmiska 2002; Shepard 2002).

Baskickým separatistům trvalo několik let, než se uchýlili k prvním násilným činům, a ještě déle trvalo, než zaznamenali první „úspěchy“, pokud se tak vůbec dají zdevastované budovy, mrtví a zranění lidé nazývat. Hlavním problémem ETA v době její etablace byla především nepropracovaná struktura, nedostatek financí a vnitřní rozpory, které se týkaly hlavně názoru na používání násilí. V průběhu 70. let došlo v rámci organizace ETA k několika štěpením, vojenské křídlo získalo monopol na veškeré násilí a v průběhu 80. let vystavilo severovýchod Španělska mohutným represáliím. Bombové útoky, únosy, vydírání – prostřednictvím těchto činů si ETA připsala na svůj účet stovky obětí. Zabíjely však i kulky antiteroristických vládních skupin. Konflikt stále trval, a to i přesto, že po smrti generála Franca a znovunastolení demokracie získalo Baskicko nejvyšší stupeň autonomie ze všech španělských regionů a Baskové, kteří byli z vleklého sporu již unaveni, se začali proti působení ETA bouřit (Shepard 2002; Sullivan 1999).

V 90. letech teroristické útoky pokračovaly. Umírali politici, novináři i civilisté. Veřejné demonstrace, vystupující nejen proti ETA samotné, ale i proti jejímu záměru – odtržení Baskicka od zbytku země, dosáhly na konci 90. let masových rozměrů. Představitelé ETA si začali uvědomovat nutnost zastavení boje. Potřebovali si opět získat důvěru baskické veřejnosti. V létě 1998 proto vyhlásili příměří a začali jednat se španělskou vládou o mírovém řešení baskické otázky. Španělsko si oddychlo. Bohužel ne na dlouho. ETA se po čtrnácti měsících klidu opět chopila zbraně (Štěpánek 2000). I přes nastolení tvrdých protiteroristických opatření představiteli Lidové strany (PP – Partido Popular) si konflikt ETA a centrální vlády Španělska vyžádal v posledních letech další oběti. V minulém roce, kdy ETA slavila 50. výročí svého založení, její vedení avizovalo, že v boji za sebeurčení Basků hodlá pokračovat. A to i přesto, že si většina Basků nezávislost na zbytku Španělska nepřála (ČT24 2009).

Nyní však ETA zřejmě přehodnotila situaci a slíbila opětovný klid zbraní. Distancovala se od teroristických útoků a požádala centrální vládu o vzájemný dialog. Proč? Většina španělských politiků, včetně premiéra Zapatera, je skeptická. Nevěří, že se představitelé ETA vzdali svého cíle a jsou ochotni přistoupit na kompromis. Po zkušenostech s několika dočasnými příměřími, která vždy končila výbuchem bomby, jsou nedůvěřiví i španělští občané. Podle nich nejde ETA o mírové řešení táhlého konfliktu, ale o zisk podpory před nadcházejícími volbami, resp. o opětovnou legalizaci politické strany hájící zájmy baskických separatistů - Batasuna. Španělská vláda ovšem nepřistoupí na jakákoliv jednání, dokud političtí představitelé ETA nevyhlásí trvalý mír a neprovede úplně odzbrojení všech svých jednotek ve Španělsku i zahraničí (Francie, Portugalsko), (Guardian 2010). Nad Baskickem tak stále visí otazník. Opravdové záměry baskických separatistů zřejmě odhalí až situace po příštích volbách do městských a regionálních zastupitelských orgánů.

Michaela Šírová

Politologie – latinskoamerická studia

Použité zdroje:

Collins, Roger. 1997. Baskové. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.

ČT24. 2009b. „50. Výročí ETA: Jsme neporazitelní a boj za nezávislost Baskicka nevzdáme.“ Dostupné na: https://www.ct24.cz/svet/43423-50-vyroci-eta-jsme-neporazitelni-a-boj-za-nezavislost-baskicka-nevzdame/ (1. 3. 2010)

Guardian. 2010. “Basque separatists call on Eta to end terror campaign.” Dostupné na: https://www.guardian.co.uk/world/2010/feb/21/eta-moderates-seek-end-terror (1. 3. 2010)

Horská, Barbora. 2005. „Kořeny baskického nacionalismu.“ Mezinárodní politika 29, č. 4, 12–15.

Kunská, Zuzana. 2006. „Usilie Baskov o nezávislost na Madride: Začarovaný kruh?“ Mezinárodní politika 30, č. 5, 15–16.

Muro, Diego. 2005. „Nationalism and nostalgia: the case of radical Basque nationalism.“ Nations and Nationalism 11, 571–79. (Dostupné přes Blackwell Synergy)

Shepard, William. 2002. „The ETA: Spain Fights Europe's Last Active Terrorist Group.“ Mediterranean Quarterly, 54–68. (Dostupné přes EBSCO)

Strmiska, Maxmilián. 2002. Smrtonosné vlastenectví. Etnicko – politický terorismus v Baskicku a Quebeku. Brno: Masarykova univerzita – Vydavatelství.

Sullivan, John. 1999. „Forty Years of ETA.“ History Today, 34–35. (Dostupné přes EBSCO)

Štěpánek, Libor. 2000. „Španělsko a ETA v roce 2000.“ Mezinárodní politika 24, č. 5, 23–25.

Watson, Cameron. 1996. „Folklore and Basque nationalism: languge, myth, reality.“ Nations and Nationalism 2, 17–34. (Dostupné přes EBSCO)