Proč je Afrika zakrnělá? (1)

Proč je Afrika zakrnělá?

Bc. Libor Kapička

Politologie - africká studia

Následující příspěvek se snaží zachytit největší problémy Afriky, které mají vliv na politickou nestabilitu kontinentu. Je důležité říci, že se jedná pouze o subjektivní názory autora…

Abstrakt

V průběhu získávání nezávislosti byla Afrika nazývána kontinentem „naděje a bez problémů,“ v současné době se pouze přemístila předložka a z Afriky se stal kontinent „beznaděje a problémů.“ Důvodů zaostalosti afrických států je mnohem více, než je na první pohled patrné. Při rozboru současného stavu kontinentu nesmí čtenář chápat problémy samostatně, protože spolu úzce souvisí a zároveň se ovlivňují. Autor článku analyzuje nejdůležitější problémy, na základě kterých interpretuje zaostalost Afriky. Hlavní příčinou zakrnělého kontinentu je (nešťastný) zisk nezávislosti. Proč musí vždy nutně platit Vestfálský systém? Vždyť i v evropském měřítku nám např. Bosna a Hercegovina dokazuje, že tento systém je v určitých státech zkrátka neefektivní. V průběhu africké dekolonizace se mocnosti stáhly z kontinentu a státy byly nucené budovat stát v horizontu několika málo let. Nejlepší cestu dekolonizace ukázala Francie, která se z Afriky stáhla pouze formálně. Právě na fungování státu jako např. Senegal, mají veliký podíl francouzské jednotky, které jsou v tomto regionu zárukou stability.

Humanitární pomoc a konflikty

Zásadními problémy kontinentu je rychlý nárůst africké populace, nepřetržitá potravinová krize a s ní související hladomor. Značný zemědělský potenciál zůstává zcela nevyužit. Chybí zde schopnost zavádění modernějších technologií do zemědělství, což způsobuje naprostou vyčerpanost tamější půdy. Právě sféry zemědělství a výživy jsou hlavními oblastmi humanitární pomoci, která často ne zcela dobře funguje. Neznalost místních poměrů vede k větším objemům pomoci, čímž je likvidována místní produkce, která v zemi ještě je. Afričtí podnikatelé-zemědělci nemohou prodávat své zboží, a proto přestanou pěstovat zemědělské plodiny a jejich pole zaroste plevelem. Mohou se tedy postavit do zástupu hladovějících, protože nemají důvod nadále pěstovat plodiny, když je stejně neprodají. Místo toho je mohou získat zdarma od světa. Humanitární pomoc, která je určena na nákup potravin, bývá také často zneužívána jako prostředek k financování občanských válek. Afrika se tímto dostává sama do slepé uličky, protože ve chvíli, kdy muži odejdou válčit, není nikdo, kdo by pracoval na polích nebo s dobytkem. Srovnatelným problémem s občanskými válkami, jsou přeshraniční a etnické spory. Obecně však lze konstatovat, že hraniční konflikty ustupují. Africké státy mnohdy existují jen na mapách, Somálsko v podstatě jako stát ani neexistuje, jeho vláda je v exilu a území je ovládáno místními vůdci.

Ekonomický rozvoj a nemoci

Politické konflikty logicky znemožňují ekonomický rozvoj. Nestabilita a následný převrat mohou během několika dnů zničit pokrok, který byl s velkým úsilím několik let budován. Občanská válka či jakýkoliv jiný konflikt si vedle mnoha statisíců lidských životů obvykle vyžádá i totální zničení infrastruktury. Ekonomický rozvoj je poté analogicky nahrazen existenčními problémy státu a vysokou zahraniční zadlužeností. Dalším aspektem problému ekonomického rozvoje černého kontinentu je struktura vlastnictví. Ekonomika zemí nacházejících se jižně od pásma Sahel je totiž spravována z velké většiny státním sektorem. Zásahy státu poté ekonomiku v dané oblasti likvidují. Dle údajů Světové banky je ekonomický růst pouze v zemích, ve kterých je vládní intervence omezená. Dalším významným problémem jsou nemoci, především africký fenomén AIDS, jenž usmrtil miliony obyvatel Afriky a zásadním způsobem brání rozvoji (zdecimovaným) ekonomikám. Výdaje na léky pro nemocné tvoří velkou část státních rozpočtů., avšak nejsou zcela správně užívány, protože pacient nemá žádné informace o léčbě.

Závěr                  

Ze shrnutí všech problémů, vyplývá otázka, zda by kontinentu, resp. jeho státům, pomohla větší vzdělanost obyvatel. Ta ale pomůže pouze částečně. Tím, nejdůležitějším důvodem je fakt, že v případě úspěšného studia na vysoké škole, bude chtít absolvent odejít do zahraničí, maximálně se stát zaměstnancem mezinárodní organizace či nadnárodní firmy, která v Africe pouze působí. Vzdělaný člověk prozatím nemůže vidět perspektivu v zaměstnání pro danou africkou zemi.

Jedním z mála řešení afrického problému by bylo zefektivnění (jakékoliv) pomoci. Vyspělé státy a mezinárodní organizace by měly dospět ke koncensu, pomocí kterého sestaví žebříček nejvyspělejších afrických států, a cíleně budou humanitární pomoc směřovat pouze jim. Žebříček by měl zahrnovat pouze demokratické státy, čímž bude zajištěno efektivní využívaní pomoci. Vlajkovou lodí celého projektu by mohla být hospodářsky nejrozvinutější země kontinentu – Jihoafrická republika. Tyto státy by tedy měly vyvinuté dlouhodobé projekty sloužící k rozvoji a stabilizaci, které by v případě úspěchu, mohly poskytovat sousedním zemím a zároveň jim i pomáhat v otázkách rozvoje, avšak nadále pod dohledem nejvyspělejších států a mezinárodních organizací.