Proč je Afrika „zakrnělá“? (8)

Proč je Afrika „zakrnělá“?

Bc. Iva Hejtmánková

Politologie - africká studia

Jakožto začínající afrikanistce se mi dostalo jednoho upozornění - nepoužívat výraz „zaostalost“ v souvislosti s Afrikou - je to přece politicky nekorektní…Skoro celá západní civilizace sice na tento černý kontinent nahlíží jako na zaostalý, snaží se však hledat pojmy, které by tento její nadřazený pohled trochu zmírnily. Zdá se tedy, že zakrnělost zní poněkud přijatelněji. Nejsem si však úplně jistá, jak se mám k tomuto pojmu stavět a jestli může být chápán jako ekvivalent k zaostalosti. V medicínské terminologii je zakrnělost definována jako zpomalení či předčasné zastavení vývoje. Ptáme-li se tedy, proč byl vývoj Afriky zpomalen/zastaven, nabízí se snadná odpověď – protože byla kolonizována. Je jasné, že příchod Evropanů razantně vychýlil směr dosavadního afrického vývoje. Jak by podotkl kolega metodolog, narážíme na problém kontrafaktuálního případu. Už se nikdy nedozvíme a můžeme jen polemizovat nad tím,  jaká by byla tamější situace, kdyby nedošlo k zásahu bílého muže. K tomuto (nutno podotknout, že výraznému) zásahu však došlo a je nezpochybnitelné, že Afričané se nyní snaží přiblížit euro-americkému životnímu stylu. Ptala bych se tedy spíše, jak to, že se africká společnost nevyvíjí tak, jako ta naše? Proč (podle západního hodnotového systému) za tou naší zaostává  a nesplňuje standardy samozvané vyspělé západní civilizace? Jak je možné, že se stále potýká s tolika život ohrožujícími problémy?

Je nemožné ukázat na hlavní příčinu, protože tou je spletité klubko problémů, které lze jen stěží rozmotat. Jedním z nejčastěji zmiňovaných problémů je HIV/AIDS a celkově špatná zdravotní situace obyvatelstva. Ta je však ještě zhoršována válečnými konflikty, za jejichž vznikem většinou stojí nedisciplinované armády, autokratičtí diktátoři, zkorumpovaná byrokracie a snaha elit o sebeobohacení. Tato politická nestabilita značně omezuje ekonomický rozvoj. Jediným cílem státu pak je vyřešení základních existenčních problémů a získání humanitární pomoci. Dalším ekonomickým problémem je vysoká zahraniční zadluženost a struktura vlastnictví. Ekonomika je zde povětšinou spravována státním sektorem, který je v tomto případě velmi neefektivní. Podle Světové banky je růst ekonomiky zaznamenán pouze v zemích, kde je omezená vládní intervence. Lze v tomto Africe nějak pomoci? Je finanční pomoc řešení? Podle výzkumů se totiž nemůže nikdy dostat ze své chudoby sama, protože je uzavřena v takzvaném začarovaném kruhu chudoby: pokud jsou lidé chudí, nemají možnost nic uspořit, protože musí všechno utratit na životně nezbytné potřeby. Pokud nemají žádné úspory - kapitál, nemohou investovat a bez investic pak neexistuje ekonomický růst. Logicky tedy vyplývá, že pokud jim někdo zvenčí dodá zdroje, měli by mít šanci se z chudoby dostat. Kromě finančních injekcí jsou dodávány i nové technologie – v této souvislosti se mluví o tzv. výhodě zaostalosti – což znamená, že teoreticky by se tyto země měly vyvíjet rychleji, než se v minulosti rozvíjely dnešní ekonomicky vyspělé státy. Realita však neodpovídá teoretickým předpokladům. Myslím, že zakopaný pes tkví v tom, že tzv. rozvojová pomoc ve skutečnosti není vůbec pomocí, ale že se spíš jedná o ohromný byznys. Západní země často podporují i autoritářské a zkorumpované režimy, které vykrádají státní kasu a tyto peníze ukládají na účty v západních bankách, z čehož donátorské země profitují. V souvislosti s rozvojovou pomocí jsou problémem i slabé a neukotvené státní instituce. Rozvojová pomoc, jakožto významný přísun zdrojů tvoří velkou část státního rozpočtu. K té se však snaží dostat skupiny, kterým jde o vlastní obohacení, což Nemůžu samozřejmě nezmínit ani to, že se za tzv. rozvojové peníze mnohdy nakupují zbraně a vojenský materiál (za tiché podpory západu, jenž z toho opět profituje), který je pak využíván v častých občanských válkách a povstáních. A jsme opět na začátku…Dle mého názoru by největší pomoc místním bylo poskytnutí vzdělání a zvýšení gramotnosti. Chápu, že v tamějších životních podmínkách, kdy hlavní starostí mnohých, je obstarat si vodu k přežití, může nutnost vzdělání znít absurdně. Ale nedívejme se na Afriku jen jako na duny písku či neproniknutelný prales. Zkusme v ní vidět například i obrovský zdroj nerostných surovin, pracovních sil a odbytiště produkce průmyslově vyspělých zemí. Pro efektivní využití těchto zdrojů, je ale potřeba stabilita systému, která však vždy stojí na kvalitní práci elit. V současné době však Afrika trpí nedostatkem takových elit a stát je stále bohužel spojován především s armádou. Věřím, že vzdělání by pomohlo otevřít Afričanům oči a dovedlo by je k většímu zájmu o státní záležitosti. Pokud by Afričané cítili větší identitu se státem (i když kolonizátory zřízeným), více by usilovali o jeho udržení a zvelebení, čímž by se zlepšila i situace celého obyvatelstva.