Proč je Afrika zaostalá?: Humanitární pomoc jako jeden z faktorů bránící rozvoji v Africe (7)

Proč je Afrika zaostalá?: Humanitární pomoc jako jeden z faktorů bránící rozvoji v Africe 

Bc. Jaroslava Sejpková

Politologie – africká studia 

Důvodů pro zaostalost Afriky je mnoho. Negramotnost, nedostatečné vzdělání populace, nestabilní politická situace, nemoci a ekonomické zájmy nadnárodních společností jsou jen krátkým výčtem několika důvodů. Je zde ovšem i jiný faktor, který není až tak medializován. Tím je humanitární pomoc organizací a jedinců z jiných částí světa.

Je otázkou, zda  humanitární pomoc v případech, kdy se nejedná o nějaké přírodní pohromy či války, se stává skutečně pomocí nebo naopak situaci nekomplikuje, tím že doslova likviduje tamější zemědělce a obchodníky. Tato pomoc často ničí ekonomiku země a konkurenceschopnost místních obyvatel. Například v západních zemích je populární posílání již vysloužilého a nemoderního oblečení do zemích Afriky, které postupně decimuje lokální textilní průmysl. Přidáme-li k tomu jídlo zadarmo, musíme konstatovat, že veškerá tato neefektivní pomoc odnaučí obyvatelstvo soběstačnosti.

Například organizace Lékaři bez hranic s jejich bezplatnou pomocí často přivyknou obyvatele na to, že nemusí za nic platit, pouze nastavují ruce a jen trpně očekávají pomoc.

V jednom z březnových čísel Reflexu byl publikován článek o léčbě šedého zákalu v Etiopii. Hlavní koordinátor regionu u projektu „Světla pro svět“ Getachew se o humanitární pomoci vyjadřuje těmito slovy: „Humanitární pomoc má smysl jen v případě nějaké šílené pohromy – války či zemětřesení. Jinak ji vnímám jednoznačně negativně. … Ze všeho nejhorší jsou ale donnors-driven projects . …,kdy si v Evropě nebo Americe chcete připadat ušlechtile, a tak se zbavujete krámů,které nepotřebujete a posíláte je do Afriky s pocitem, že zachraňujete svět.“

Důvody, proč nemocnice neposkytuje operaci šedého zákalu zcela zdarma ani těm nejchudším pacientům, vysvětluje takto: „Jde o to, jak na tom kdo je, to jsme ale schopni díky našim terénním pracovníkům odhadnout. I ti nejnuznější mohou našetřit aspoň dvacet birrů (21 Kč), ten začarovaný kruh závislosti, pasivity a pomoci je třeba prolomit.“

Keňa může sloužit jako ukázkový příklad problematiky s dovozem potravin formou pomoci. Do 80. let si Keňa dokázala zajistit základní potraviny víceméně sama.V roce 1992 bylo do Keňi prodáno obilí z Evropské Unie za cenu o 39 procent levnější než bylo zaplaceno farmářům z EU od kterých bylo vykupováno. O rok později to bylo až o 50 procent levnější. Poté co import z EU ještě vzrostl, v roce 1995 se zhroutili ceny na trhu s obilím z důvodů přebytku. Toto zcela zničilo lokální farmáře a celá situace vyústila do plošné chudoby, neboť bez práce nebyli jen zemědělci ale i všichni ostatní pracující v návazném zpracovatelském průmyslu.

Z počátku tolik populární druh charity v posledních letech začal ztrácet na oblibě a kritika je často hlasitější než kdy dříve. Například v roce 2008 byl za velkého diváckého úspěchu uveden do kin dokument What Are We Doing Here?, který získal i mnohá ocenění na festivalech. Film se zabývá tím, jak byla za posledních několik let Afrika ovlivněna humanitární pomocí, jak prospěla, či uškodila místnímu obyvatelstvu, a kdo z ní skutečně profituje. V této souvislosti, tvůrci dokumentu začali osvětovou kampaň a petici proti zasílání humanitární pomoci v podobě potravin do Afriky, aby ochránili tamější producenty a zemědělce.

Zdroje

https://www.whatarewedoinghere.net/

Anuradha Mittal, Land Loss, Poverty and Hunger, Alternet.org, December 3, 2001

Anuradha Mittal, True Cause of World Hunger, Institute for Food and Development Policy, February 2002

William Easterly, The White Man’s Burden; Why the West’s Efforts to Aid the Rest have Done So Much Ill and so Little Good, (Penguin Press, 2006), pp. 17, 167, 204-205

Krupař, Stanislav. 2011. “Budiž světlo.”Reflex 2011, č. 10, str. 76 - 81