Stav české archeologie?

Závist u Zbraslavi, archeologická památka evropského významu, vykopána a posléze zase zahrabána. Depozitáře muzeí plná nálezů za celá desetiletí a ve vitrínách jsou vystaveny kousky staré půl století. Muzeum hl. m. Prahy vydá (bohulibá činnost!) brožurku pro stavebníky, ovšem bez distribuce, dá se zakoupit pouze na místě v muzeu. Tuněchody, místo obrovského birituálního pohřebiště kultury zvoncovitých pohárů, vlastně ne, nyní pískovny, kde archeologové paběrkují po okrajích.

To je jen zlomeček konkrétních, základních neduhů, které se ovšem dají jednoduše vymítit. Jak? Penězmi a propagací. Dnes jsou klíčem k úspěchu každého nejen vědeckého odvětví dostatečné finance – které česká archeologie nemá. A já se sám sebe ptám, proč je nemá? Zrovna archeologie je oborem, který má nemalý finanční potenciál. Je to obor, který fascinuje mnoho laiků, polovzdělaných, nevzdělaných i těch vzdělaných v jiných oborech, vždyť komu by nesvítily oči při odhalování tajemství artefaktů, které za sebou mají tisíciletou historii... Ale archeologie má u nás jeden obrovský problém. A tím jsou archeologové. Nejmenovaný docent se nás jednou ptal, proč lidé při náhodném nálezu např. při stavbě domku nezavolají archeology, ale raději vše zalijí betonem? Důvodů je samozřejmě více, ale jeden mě nejprve velmi pobavil, ovšem jen do té chvíle, než jsem si uvědomil jeho váhu. Lidé se archeologů bojí. Přemoudřelí, arogantní, namyšlení. Příklad: osvícený detektorář (věřte nebo ne, i tací existují) nezničí naleziště, ale zkontaktuje archeologa – který přijde, detektoráři vynadá, doporučí zahodit detektor a umřít, nebo ho zažaluje. Natož aby ho nechal zůčastnit se výzkumu. Firma při kopání základů domů narazí na nálezy, nahlásí, archeolog přijde, vesele oznámí „máte na půl roku pauzu a ještě mi budete platit,“ což je asi tak vše, co vysvětlí – a samozřejmě celý výzkum pak skončí zahrabán tak hluboko v depozitářích, že to vyjde úplně stejně, jako kdyby byl zalit pod základy rodinného domu.

Naši archeologové mi z většiny (pozor, ne všichni) přijdou jako banda akademiků, kteří jsou nesmírně pyšní na svoje vzdělání, ale místo toho, aby své vzdělání využívali k obohacování nejen lidí okolo sebe, ale celého národa, používají ho jen k sebestřednému rochnění ve vlastním egu, a to uveřejňováním superodborných článků, které rozluští a pochopí sotva pár lidí v republice, überodbornými diskuzemi s dvěma třemi kolegy, kde si stejně každý mele svou, a nesmím zapomenout, vždy se najde nějaký čas na to postěžovat si a) na nedostatek peněz, b) na ty odporné pokusy o popularizaci archeologie, nebo, fuj!, rekonstrukci! Archeologie má zůstat na papíře, ideálně tak, aby tomu nikdo nerozumněl a nemohl se do toho plést.

Je možné, že teď se mýlím, že našim archeologům křivdím. Že problém je v té počáteční investici, kterou by měl dodat stát, ale nedodá. Dobrá, jeden příklad za všechny. Kolik by mohlo stát vytisknutí sta brožurek pro stavebníky a zaslání po pár kusech do pěti největších stavebních firem v ČR? Stálo by to pakatel, a tato akce by se mnohonásobně vrátila.

Proto je potřeba nová generace archeologů. Nová krev, poznamenána dnešní dobou, honbou za penězi, kapitalismem, trhem. Pro většinu lidí je tento cejch doby přítěží, pro archeologa by to mohlo být poženání. Základní vzdělání v oblasti financí, ostré lokty, komunikativnost, alespoň špetka ambicí. Vědět co znamená PR. Je potřeba se alespoň pokusit napodobit to, co ve svě době dokázali takové osobnosti jako Píč, Absolon, Červinka, Wankel... My to budeme mít mnohem jednodušší, protože oni museli založit a dostat do podvědomí lidí celý nový vědní obor, kdežto nám už jen stačí ho modifikovat, upravit, zmodernizovat. Může zaznít otázka: a jak si to ten troufalý malý nedorostlý nevzdělaný chlapec představuje? Nepředstavuji si to jednoduše, bude to dlouhý a bolestivý proces, tedy alespoň pro ty staré konzervativce, kteří budou s bolestí v srdci sledovat, jak místo toho, aby se archeolog věnoval vykopávkám, věnuje se přednáškám amatérům, seminářům s detektoráři, akcemi pro laiky, psaním vědecko-populárního časopisu. Co z toho vlastně bude, ptáte se? Bude z toho příliv nových studentů, dětí archeologií odkojených od malička, mnohem větší množství vykopávek, protože bude ohlášeno mnohem více náhodných nálezů, nával investorů, sice nevzdělaných laiků, ale lidí, které archeologie fascinuje a mají peníze, které jsou do ní ochotni vložit. Protože od koho jiného, než od veřejnosti, bysme měli dostat peníze, když stát nám je nedá? Jako nikdy nedal?

Pak je tu propagace, již zmíněna výše, jako otevřené přednášky a semináře pro laiky, nebo i děti. Každý vědec se možná ušklíbne, že to je pro archeologa ztráta času, ale mýlí se. Jak řekl Milan Kundera: Dnes již nežijeme v době ideologie, ale imagologie. A to by si měl každý archeolog uvědomit, a ať se nám to líbí, nebo ne – imagologie je pro dnešní archeologii cesta k obrodě.

Jakub Král

Archeologie