Jak velký dluh si může dovolit Česká republika

Příspěvek na konferenci „Volby 2010 a česká politika“

Bc. Martin TOMÁNEK

    Ekonomická témata hrála v předvolební kampani velmi důležitou roli, která byla umocněna důsledky finanční krize 2008 a následnou dluhovou krizí. Občanská demokratická strana se vůči svému největšímu soupeři, ČSSD, vymezovala pomocí tzv. řecké karty. ČSSD z mého pohledu nedostatečně zdůrazňovala potřebu úspor a voliči si tak v atmosféře evropské dluhové krize zvolili rozpočtové škrty. Následující příspěvek odpoví mj. na otázku, jestli ODS strašila řeckým scénářem oprávněně, či nikoli.

    Den před volbami uveřejnil deník Financial Times článek s názvem „Investors Edgy over Czech elections“. V něm uvedl, že panuje „znepokojení, že konfrontace levice s pravicí může vyústit v nejistý výsledek, který může poškodit důvěru investorů v časech slabé globální ekonomiky a krize eurozóny“. Zároveň vyjádřil obavy z možné koalice sociálních demokratů s KSČM, což by mohlo „vystrašit trhy“. Česká republika před volbami disponovala poměrně solidním kreditním ratingem A od agentury Standard & Poor’s a ratingem A1 (odpovídá A+ od S&P), který udělila agentura Moody’s Investors Service. Agentury ovšem opakovaně hrozily snížením ratingu, jestliže nebudou stabilizovány veřejné finance. Zpráva společnosti Business Monitor International[1] s názvem „Czech Republic: Greek Crisis and Election to Keep Fiscal Concerns Elevated“ například uváděla: „Zastáváme názor, že vzhledem k pravděpodobnosti vzniku menšinové středolevé vlády, která by se stavěla proti reformám systému sociálního zabezpečení, systému zdravotní péče a penzijního systému, se budou investoři obávat fiskální pozice České republiky.“

    Reakce na volební výsledky byly pozitivní. Business Monitor International ve své analýze „Czech Republic: Election Outcome Positive For Markets“ uvedl, že „středopravicové strany získaly významnou většinu, existuje potenciál že bude sestavena nejstabilnější vláda od pádu komunismu. Středopravá administrativa by vedla k významnému zpřísnění fiskální politiky [úsporám], které by dle našeho názoru vedlo ke zlepšení vyhlídek pro ekonomický růst.“ Reakce ratingových agentur přišla záhy. Senior analytik agentury Moody’s, Dietmar Hornung, uvedl, že existuje reálná možnost zvýšení ratingu ČR, jestliže bude pokračovat pozitivní vývoj. Další významná ratingová agentura, Standard & Poor’s, rovnou zlepšila výhled (tzv. Rating Outlook). Tento krok agentury znamená velkou pravděpodobnost zvýšení ratingu země v následujících dvou letech. Zajímavé bylo rovněž zdůvodnění tohoto kroku, kdy agentura uvedla zlepšení výhledu díky „diverzifikované a konkurenceschopné ekonomice a fiskální a monetární flexibilitě státu.“ Monetární flexibilita státu není nic jiného než fakt, že ČR má vlastní měnu, českou korunu. Analytik agentury Frank Gill k tomu uvedl: „Revize výhledu reflektuje naše očekávání zlepšení ratingu během následujících dvou let, jestliže nedávno zformovaná vládní koalice úspěšně implementuje plánovaná opatření, která mají zmírnit dopad výdajů souvisejících se stárnutím populace na veřejné finance.“ Jinými slovy, provedeme-li penzijní reformu (konečně), dočkáme se vyššího ratingu.

Ve svém příspěvku jsem se rovněž věnoval silným a slabým stránkám české ekonomiky.

Silné stránky české ekonomiky

    V první řadě uveďme stabilní a ziskový bankovní sektor. České banky v minulých letech sledovaly konzervativní strategii ve vytváření zisků. Podle nedávno provedených zátěžových testů ČNB by český bankovní sektor ustál i další krizový scénář. Další silnou stránkou je existence důvěryhodné centrální banky. Během krize měly trhy silnou tendenci házet do jednoho pytle země jako Česká republika, Maďarsko, Rumunsko a pobaltské státy. Česká národní banka slovně intervenovala a ostře se ohradila proti takové dezinterpretaci fiskální situace zemí střední a východní Evropy. Časopis The Economist potom zveřejnil mj. článek „Eastern Europe: Wrongly labelled“, ve kterém srovnával situaci jednotlivých ekonomik regionu CEE. U České republiky uvádí stručný závěr: hospodárná a solidní, ale postižená poklesem exportu.

    Dalšími silnými stránkami české ekonomiky obecně jsou poměrně vysoká exportní výkonnost, komparativně lepší stav veřejných financí a silná vlastní měna, která byla během krizového vývoje určitým stabilizačním faktorem.

Slabé stránky české ekonomiky

    Zásadním slabou stránkou je absence důležitých reforem. Penzijní reforma by měla jednak diverzifikovat rizika celého systému a dále diverzifikovat zdroje důchodového příjmu. Dalšími problémovými stránkami jsou složitý daňový systém (s řadou výjimek), poměrně vysoké zdanění práce, méně pružný pracovní trh, koncentrace českého průmyslu do několika málo segmentů (automobilový průmysl). V neposlední řadě se jeví jako problematické samotné sestavování státního rozpočtu, neboť pravidla a omezení upravující proces přípravy a schvalování rozpočtu jsou nedostatečná a chybí sankce za nedodržování již existujících pravidel. Rovněž systém veřejných zakázek umožňuje obrovskou míru neefektivnosti.

Zdaleka nejdůležitější částí mého příspěvku na konferenci ovšem byla diskuse ohledně výše českého státního dluhu.

Diskuse o výši dluhu

    Nejprve základní fakta.[2] Česká republika byla v roce 2009 šestou nejméně zadluženou ekonomikou v rámci EU-27 s dluhem ve výši 35,4 % HDP, přičemž průměr za celou EU činil 73,6 % HDP. Zadluženost ekonomik G7[3] se prakticky vrátila na úroveň dluhů zděděných z druhé světové války. Dlužno dodat, že mnoho zemí bylo po válce beznadějně zadlužených, na druhé straně v současné době nejsme na počátku čehokoliv, co by se dalo porovnat s poválečnou rekonstrukcí a boomem.

    Česká republika má tedy v porovnání s okolím relativně nízké zadlužení (viz následující graf). Máme se tedy znepokojovat vývojem dluhu a mohl by se vůbec v budoucnu zopakovat řecký scénář v ČR?

Graf 1: Přehled státních dluhů jako % HDP